… o nečekaném zlomu

Jsem ve třetím měsíci. Nejsem urputná, hodně si vybírám, a hlavně si to nesmírně užívám. Jo a nejsem těhotná, ale hledám práci a hlavně pozoruji, co všechno se kolem mě děje, protože Vám to chci všechno napsat. Takže ve třetím měsíci hledání přišel TEN zlomový okamžik.

V předchozím článku … o souboji aplikací jsem rozpustila své rozčarování a život jde dál. Také znáte ty dny, kdy čekáte, všechno tak nějak plyne kolem a kolem, nic se neděje a najednou bum prásk, všechno se roztočí a je jinak. Tak já si zrovna říkám, to vůbec nevadí, že ještě nemám práci, prostě si budu užívat další týdny doma, budu se věnovat všem zajímavostem a lákadlům, která jsem ještě nestihla. Víte, jak se říká, člověk míní a život mění… ale hezky popořádku.

Přidávám ještě další reakci na inzerát Jobs a LinkedIn už asi vzdám, protože stále nic. Nevím, asi ta aplikace nefunguje. Takže jsem v poměru 5 Jobs : 3 LinkedIn. Dokonce jsem sebrala odvahu a do jedné firmy zavolala. Sice inzerovali, že uchazeči mohou kdykoliv volat, protože je tam slečna XY, která je připravena všechny dotazy zodpovědět. Fajn, ale telefon nikdo nezvedá. Co se dá dělat, nespěchám a jdu zavolat alespoň kamarádce, jestli nepůjdeme na kafe. Dlouho jsme se neslyšely, a ještě déle neviděly. Ó korono, proč musíš býti korono.

Nadšené jasně, vystřídá rychlých výčet novinek, které se v našich životech udály, a které je potřeba patřičně „probrat“. Na moje „skončila jsem v práci, už to dál nešlo“ se ze sluchátka jednoduše ozvalo: „Já mám pro Tebe práci“. Cože?!? Říkám si zase nějaká srandička, takhle jednoduché to není. Ne počkej vážně! Jo to zase bude úředničina někde na druhém konci Prahy, ozve se mé racionální pochybovačné já, které není schopné pochopit, že by to celé mohlo být jinak. Vždyť přece takto personalistika nefunguje. „Já to myslím vážně, to by se Ti mohlo líbit“, říká moje kamarádka ze školních lavic, které jsme už opustily před … no prostě hodně dávno. „Počkej, já mám kamarádku a ta má firmu, kde hledají …“

Tak přesně takto se roztočil můj KOLOTOČ. Přesně ve chvíli, která byla nepravděpodobná, ze směru odkud jsem to nečekala. Večer nás propojila a příští týden jdu na pohovor 😊. O to nebyl konec. Firma, kterou jsem v inzerátech vědomě přehlížela, protože pro nabízenou pozici nejsem jejich typická škatulka, a které jsem nakonec jako poslední pokus předchozí den odepsala, se ozvala. Udělali jsme hned krátký pohovor po telefonu a dostala jsem k vyplnění osobnostní dotazník a jdu na další pohovor 😊. Tak to byl první zásadní pokrok po dlouhých týdnech. Teď mohu konstatovat, že Jobs začíná mít převahu a byla jsem tam úspěšnější.

Ten život si s námi, ale umí hrát. Jsem vděčná za víru, kterou jsem měla a jsem vděčná za přátelství, které vzniklo a trvá. Zase jsem si potvrdila, že je dobré být otevřena všemu, protože nikdy nevymyslíme tolik možností, kolik nám osud nakonec může připravit. Drže palce, protože už teď chystám NĚKOLIK SLOV o tom, jak to celé dopadlo, a hlavně o jednom pohovoru, který se vymyká všem personalistickým poučkám. Život je barevný a nabízí nekonečně mnoho možností, jen stačí věřit a být pro ně otevřen.

© 2025 Všechna práva vyhrazena.